Za třetím závodem v tomto kalendářním roce jsme se vydali na Memoriál Františka Štastného do Brna. Cíl byl jasně daný. Zlepšit náš čas na tomto okruhu a bojovat o celkové vítězství. Vzhledem k tomu, že oba naši jezdci mají na Masarykové okruhu najeto dostatek kilometrů, tým dorazil na místo až ve čtvrtek. V pátek jsme odjeli dva volné tréninky, tedy spíše Karel Hanika. Motocykl Tomáše Vavrouše tým nemohl rozchodit v pátečních volných jízdách a bohužel ani v kvalifikaci. Poté, co se zjistilo, že je problém v elektronice byla v sobotu odpoledne vyměněna a motocykl FGR fungoval na plné obrátky až od nedělního warm upu. V sobotní kvalifikaci zajel Karel Hanika čas 2:13,623 (náš historicky nejlepší čas na tomto okruhu). Postavil se tak do první řady vedle Ladislava Chmelíka a Gabriele Gnaniho.

Tomáš odjel v měřených trénincích pouze několik kol a čas 2:18,363 mu stačil na druhou řadu a šesté místo. Warm upu však nestačil na to, aby tým mohl motocykl správně nastavit do závodu, což se také v jeho průběhu ukázalo. Ve 13:10 bylo odstartováno, raketový start předvedl Karel Hanika a na stadion vjížděl na 1. místě, které si udržel dvě kola. Ve třetím ho předjela Aprilia Ladislava Chmelíka, Kája se však nevzdával a Láďovi předjetí vrátil. Bohužel se ho neudržel kvůli odstakujícímu přednímu kolu a proto také jezdil Kája v závodě o více než vteřinu hůře než v měřených trénincích. Dobře si také vedl rakušan Trautman, který se tak díky tomu byl schopen Karla Haniky držet. Během závodu se několikrát předjeli, na stadiónu Trautman Haniku trochu nevybíravě předjel, když vlétl do zatáčky, ve které nebylo místo na předjetí, vrazil do Káji, který musel vycvaknout, vyjet ze stopy a Trautmanovi se podařilo díky tomuto manévru poodjet. Kája je však bojovník, rakušana brzy dojel, předjel a již si těsné druhé místo nenechal vzít.

Tomáš Vavrouš, přestože měl najeto minimum kilometrů, bojoval, po nepovedeném startu předjel několik jezdců a dojel osamocen na celkovém 4. místě. Za 14 dní náš čeká třetí díl českého mistráku na maďarském Pannoniaringu. V jeho čele jsou oba jezdci FGR, první Karel Hanika ( 45 b.), druhý Tomáš Vavrouš ( 36 b.).  Komentář Karel Hanika: "Start se mi povedl, první dvě kola sem vedl, pak sem se předjížděl s Láďou Chmelíkem. Pak mě předjel Trautman a tím jsem bohužel získal velkou ztrátu na Láďu, tak sem ho musel nechat jet a bojoval sem o druhé místo. Měl jsem trochu problém s podvozkem, nebýt toho možná bych se Ládi udržel. S Trautmanem jsme si párkrát vyměnili pozice, v posledním kole to bylo vážně kolo na kolo, byli tam i přímé kontakty našich motorek, ale v cíli jsem byl před ním. Byl to skvělý víkend, zajeli jsme hodně dobrý čas. Děkuji mechanikům za skvěle odvedenou práci". Komentář Tomáš Vavrouš: "Na závod v Brně jsem se hodně těšil,vždycky je domácí závod trochu vyjímečný.Taky to měla být příprava na srpnový závod Red Bull cupu. Bohužel se objevil problém s elektronikou, který způsobil, že jsem prakticky neodjel v pátek žádná kola, v Q1 jen pár kol a v Q2 žádné...mechanici vyměnili úplně v¹echno,takže elektronika ve warm upu fungovala, přesto jsme ¹li do závodu prakticky s nenastavenou motorkou. Závod začal tradičně špatným startem, ale výjezdu z C jsem byl na pátém místě a měl před sebou Moto 3 s Alesiem Capellou. Bylo to zajímavé srovnání,ale neměl ¹anci... :-) čelo závodu ale už bylo daleko a ani motorka neměla výkon na nějaké super časy, takže jsem  odjel osamocený závod na 4 místě. škoda, ale to je motosport a jsem rád,  že se nakonec týmu podařilo závadu odstranit a mohli jsme vůbec do závodu nastoupit. I tak je to pro tým další úspěšný závod a další<br /> bedny jak do AA tak do českého mistráku". Sledoval jsem závod na živo a už od tréninků a přípravy strojů to byla úžasná ukázka toho, jak se v závodech nedá absolutně nic najisto plánovat a jak úpornou snahou a souhrou celého dnes již naprosto profesionálního týmu se nakonec vybojuje výborný výsledek.

Oba kluci jezdí jako draci, přitom zodpovědně, bez zbytečných rizik, byli natěšeni ze dvou předchozích závodů a také nakonec ukázali, co dovedou. Stejně nakonec fungovala i technika, přes předchozí neskutečné problémy s elektronikou. Něco o tom vím, býval to můj obor, a tak klobouk dolů před trpělivostí mechaniků hledajících závadu, která se projeví jen někdy, občas, nejlíp zrovna na trati a nikoli v depu. Bylo to o tom, jak jedna jednoduchá pitomá součástka, na které se vlastně nemá co pokazit se stejně dokáže pokazit - ale jen tak trochu.

Boj na trati pak byl úžasný a nejen jezdci, ale i stroje FGR ukázaly, že patří na špici toho, co se ve třídě 125 pohybuje po okruzích. Po závodě měli oba mladí závodníci k nastavení motocyklů připomínky (což je dobře, spokojený nevítězí) a i z toho je vidět, že ani při takto výtečném výsledku závodu ještě tým FGR nepředvedl všechno, co by za optimální konstelace okolností mohl dokázat.

Tak ať se příště podaří ještě víc omezit rezervy a hodně štěstí!